Důležité vědět
PROČ PSI POJÍDAJÍ VLASTNÍ VÝKALY ?
Někteří psi jsou naprosto neschopní odolat voňavé hromádce trusu. Takoví jedinci nejenom že žerou potravu pro ně vhodnou, ale zdá se, že jim velmi chutnají i jejich vlastní výkaly. A jak si vysvětlit neodolatelnost hromady koňského hnoje, nebo čerstvých kočičích výkalů? Jednoduše. Pro většinu psů je takové zmrzlé lejno neodolatelnou lahůdkou.
Proč někteří psi pojídají vlastní výkaly?
V minulosti se předpokládalo, že konzumace výkalů - také označována jako koprofagie - je zapříčiněna nevyhovující a/nebo nedostatečnou výživou či špatným zdravotním stavem. Nicméně, tato hypotéza nebyla nikdy vědecky podložena. Podle odborníků na chování zvířat, je to spíše záležitost behaviourální. Jednoduše řečeno, psi jsou od přírody schopní pozřít téměř cokoliv. U fen se štěňaty je konzumace jejích vlastních výkalů a moči velmi přirozeným chováním. Olizování zadnic a vnějších genitálií štěňat je fenčin způsob jak je naučit močit a vylučovat stolici. Okamžitým odklizením výkalů předchází vzniku zápachu a tím tomu, aby bylo doupě se štěňaty objeveno potencionálními nepřáteli. Některá štěňata napodobují matčino chování a hned jak se naučí vyprazdňovat stolici, pojídají výkaly vlastní, i ty od svých sourozenců. Takové chování většinou pomine samo, jakmile povyrostou.
Proč začnou odrostlá štěňata a dospělí psi opět pojídat výkaly ?
V některých případech je to zapříčiněno čistě nedostatkem pozornosti majitele. V dalších se psi cítí znudění a frustrovaní. Pokud jsou chováni ve velkém počtu a na malém prostoru, zbavení vzruchů, budou mít ke konzumaci vlastních výkalů obzvláštní sklon.
Prakticky si navzájem vyjídají výkaly z řitních otvorů a často následuje závod o to, kdo se k výkalům dostane jako první. Držení nadměrného počtu psů v malém prostoru, mezi nimi vytváří velké napětí, snadno ústící ve frustraci. Přílišná konzumace exkrementů tudíž vede k možnosti vyššího množství vzniku parazitů, zejména škrkavek. Hlavně mladí a právě narození psi jsou k parazitům náchylní, a škrkavky z jejich těl odcházejí nejenom zadem, ale i předem...!!!!!
Taková nastalá situace je prokazatelně zdraví škodlivá a pro zvířata velmi nebezpečná. Pokud důvodem, proč pes pojídá vlastní výkaly není nuda, frustrace nebo velký počet psů, může být zjištění příčiny velmi obtížné. V určitých případech to psům prostě jen chutná.
Pojídání výkalů psy je pro jejich majitele mimořádně nepříjemnou zkušeností. Zejména, pokud je “potrava“ vyzvracena zpět na pohovku, nebo když jim chce pes po takovém jídle dát oddanou hubičku! Pomineme –li, že je to nečistý zlozvyk, je takové chování i velmi nezdravé. Požíráním výkalů jsou psi vystaveni různým druhům bakterií a choroboplodných zárodků. Například pozření koňského trusu může být i životu nebezpečné! Byl-li kůň právě odčerven, požije pes s výkaly i nadměrně vysokou dávku odčervovacího prostředku. A konzumace některých používaných preparátů může být pro psa smrtelná! V případě že se psovi po pozření čerstvého koňského trusu z ničeho nic udělá špatně, je vhodná okamžitá konzultace s veterinárním lékařem.
The best thing you can do as an owner is prevent your dog from eating pooh.
Nejlepší co může majitel pro psa udělat, je mu v pojídání výkalů zabránit.
Několik rad:
- dohlédněte na to, aby pes nepřišel do styku s výkaly dalších psů, koček či jiných zvířat. Vyvarujte se míst kde se psí výkaly nachází ve velké koncentraci a držte psa na vodítku.
- pokud pes kálí na vaší zahradě, udržujte ji čistou a bez výkalů, abyste psovi zabránili v jejich konzumaci. Chováte-li více psů, ujistěte se, že všechen trus je odklizen okamžitě, jakmile je vyprodukován.
- většinou nemá význam trestat psa/y, vyjma případů, kdy začne/nou s tímto zvykem v mladém, nebo štěněčím věku. Je velmi obtížné odnaučit to dospělé psy, kteří jsou pojídat výkaly zvyklí. Tady platí, že prevence je jednodušší než léčba.
- pokud váš pes pojídá exkrementy, zkuste mu přimíchat do žrádla trochu česneku nebo tykve. Někteří majitelé psů slaví úspěch s podáváním másla. Uvedené přísady udělají z psího lejna pochoutku méně atraktivní pro opakovanou konzumaci. Uvědomte si, že psi jsou velmi chytří a rozpoznají, která hromádka trusu je chutná a která ne.
Nejlepší způsob jak na tento zvyk vašeho miláčka vyzrát, je jednoduše pokusit se zabránit tomu, aby si pes zlozvyk osvojil. Od malička psa sledujte, a kdyby se zdálo, že má sklon k pojídání exkrementů, okamžitě mu ukažte, že je to nepřípustné a odveďte jeho pozornost jinam. Třeba hrou nebo něčím chutným a pro vás méně nepříjemným.
FUNKCE LEDVIN
Ledviny zastávají v těle několik důležitých funkcí. Jednou z nich je filtrace a odvod zplodin, jež v těle vznikly při látkové výměně. Ledviny též hrají významnou roli v udržování vyrovnané bilance vody v těle. Udržují objem a tlak krve na správné úrovni a regulují množství tekutin vylučovaných ve formě moči, stejně jako určují kolik vody je tělem zpětně absorbováno.
Správná funkce ledvin
Krev, jež obsahuje kromě vody a minerálních látek i zplodiny vzniklé při přeměně potravy a metabolismu těla, je dopravena renální tepnou do ledvin. Ledvinová tepna se rozvětvuje na labyrint cév. Na konci každé z cév je filtr (nefron) a sběrný kanálek. Ledviny mají těchto filtračních zařízení, jež se nacházejí na vnější části ledvin, takzvané ledvinové kůře, obrovské množství. Díky tlaku krve jimi do sběrných kanálků projdou ty nejmenší částečky. Tyto nepatrné částice jsou důležité živiny ale také i odpadní látky. Malé rourky, takzvané ledvinové trubičky vedou z filtrů a sběrných kanálků zčásti do středu ledviny - ledvinné pánvičky. Kanálky nacházející se v centru ledvin – ledvinové dřeni - jsou zodpovědné za vstřebávání vody a potřebných živin krví a za transport odpadních látek do ledvinné pánvičky. Zpětné vstřebávání vody má také za následek koncentraci rozpuštěných odpadních látek v ledvinové dřeni. Zplodiny jsou pak v podobě koncentrované tekutiny odváděny z ledvinné pánvičky přes močovody do močového měchýře. Tekutina obsahující koncentrované zplodiny a moč je uchována v močovém měchýři. Když zvíře pocítí potřebu močit, je pak moč vyloučena močovou trubicí ven z těla.
Bílkoviny a či obsahující fosfor
Bílkoviny obsažené v potravě se ve střevech štěpí na drobné částečky zvané aminokyseliny. Tělo je ze střev vstřebává a dále využívá k různým procesům. Kromě jiného jsou aminokyseliny potřebné pro růst, utváření svalové hmoty, produkci hormonů, náhradu starých buněk za nové a za zachovávání mnoha tělesných funkcí. Nevyužité aminokyseliny se přemění v urat následně vyloučený ledvinami do moči. Důležitou úlohou ledvin je také udržování hladiny fosforu v krvi. Společně s vápníkem, je fosfor minerálem, jež je nejdůležitější složkou kostí a zubů. Fosfor hraje roli ve využívání energie a je potřebný pro činnost mnoha enzymů. Pokud je hladina fosforu příliš vysoká, vyloučí se jeho přebytek z těla ven s močí. Pokud je hladina fosforu příliš nízká, vyloučí ho ledviny jen nepatrné množství.
CYSTITIDA – zánět močového měchýře
Cystitida je všeobecně způsobená bakteriemi. Zánětem močového měchýře mohou trpět obě pohlaví, častější výskyt však bývá u fen. Škodlivé mikroorganismy se dostávají z vnějšího prostředí přes genitálie do močových cest a do močového měchýře. Moč je zpravidla sterilní, což znamená, že se v ní žádné bakterie nenacházejí. Běžně jsou zárodky, jež si najdou cestu do močového měchýře vypláchnuty ven při dalším močení. Zánět močového měchýře tedy vzniká za předpokladu výjimečného stavu, například když
- zůstane v měchýři po jeho vyprázdnění zbytek moči. Ten vytvoří bakteriím vhodné prostředí pro život a rozmnožování. Výsledkem je pak cystitida, jež může vést ke vzniku močových kamenů/písku
- jsou stěny močového měchýře abnormální, nebo je nedostatečná funkce křížového nervu. Výsledkem je opět cystitida, jež může vést ke vzniku močových kamenů/písku
- je v močovém měchýři přítomen písek či močové kameny. Bakterie se v nich snadno rozmnoží. Močové kameny a písek pak poškozují stěny močového měchýře, a to umožní bakteriím se rozmnožovat ještě rychleji. Poškození stěny močového měchýře způsobuje přítomnost krve v moči.
Projevy onemocnění: Zvířata postižená cystitidou se projevují neobvyklým chováním při močení. Močí frekventovaně a tlačí (často velmi bolestivě), aniž by vyloučili znatelné množství moči. Moč se může být na pohled normální, zkalená nebo se stopami krve. U fen se může objevit výtok z pochvy a tak si často olizují vulvu. Zvířata obvykle nevypadají nemocně, nemají horečku a pijí a žerou jako jindy.